Dnes při 50tém výročí – máme jedinečnou příležitost staré emoce uvolnit.

Dnes ráno jsem v autě poslouchala rádio, hráli písničky z roku 1968. Vzbudily u mě emoce. Bylo mi tehdy pět let a srpnové události jsem vnímala skrze pocity mých rodičů a prarodičů.
Je to dnes zvláštní den…50té výročí velké bolesti našeho národa. Média nám umožňují znovu pocitově prožít tento tragický okamžik.
Ve svém osobním i profesním životě se zaměřuji se na harmonii, klid v duši, na zdraví a zvýšeným emocím se pokud možno vyhýbám. Ač kladné nebo záporné, vždy narušují harmonii. Avšak vím, že když už silný prožitek přijde, je třeba ho prožít emočně. V rámci zachování nebo navrácení zdraví je nutné emoce přijmout a nechat jim volný průběh. Potlačené emoce zůstávají jako šrámy na duši, uložené v buňkách a v podvědomí. Z našeho nitra pak ovlivňují náš život.
Před 50ti lety utržil šrámy na duši celý národ. Pocitů bylo mnoho, byly silné, čerstvé a v té době se slzy považovaly za projev slabosti. Chyběl následný pocit bezpečí, ve kterém by bylo možno nechat citům volný průběh.
Dnes při 50tém výročí – máme jedinečnou příležitost staré emoce uvolnit. Již je jiná doba. Naše země je svobodná a je už na každém z nás, abychom si svobodu vzali zpět do našich životů.
Jako terapeutka vím, že má-li se člověk uzdravit z dlouhodobé nemoci, je třeba nejprve jeho energiemi a pocity „zakvrdlat“, aby se uvolnilo a odešlo vše staré, nepotřebné, bolestné a mohlo vejít nové, zdravé a lepší.
Vliv zrady (po Mnichovské dohodě již druhé na tomto národu) a následné „normalizace“ si podvědomě nese snad každý účastník té doby. Podvědomě své postoje přenáší na další generace. Dovolme si tedy ozdravný proces, přenést se do té doby a prožít znovu své emoce nyní léčivě, ve svobodné době „zakvrdlat“ svými pocity a propustit je. Zasloužíme si to.
50té výročí je také příležitost k rekapitulaci a ke změně.
Svět je jiný a také se celý „kvrdlá“. Ještě je třeba toho hodně udělat.
Avšak naše země je svobodná (zatím a věřím, že bude.)
Máme svobodu projevu, tisku (zatím), cestování, vzdělání, podnikání – važme si jí a buďme bdělí. Nemusíme v sobě nosit staré bolesti, ale můžeme mít vyvinutý vnitřní radar k vnímání situací, kdy je svoboda ohrožována. A snahy o toto jsou. Z tohoto ještě nejsme venku. Na každém z nás záleží.
Za sebe chci poděkovat sdělovacím prostředkům za reakce na dnešní výročí, za zprostředkování atmosféry té doby, za všechny ty písničky, rozhovory, dokumenty, filmy… a slibuji, že se za vaši svobodu budu brát.
Pan prezident k výročí okupace našeho národa mlčí. Mlčení je souhlas. Pravděpodobně najde později slova, kterými svůj postoj bude obhajovat. Avšak on měl dnes příležitost pomoci lidem této země vyrovnat se se starou bolestí, podpořit a povzbudit tento národ. Za sebe vyjadřuji, že zásadně nesouhlasím se svým prezidentem.
Nesouhlasím ani s těmi politiky, kteří nezákonný a neomluvitelný vstup cizích vojsk na naše území bagatelizují nebo záměrně skutečnosti zkreslují. Omlouvám se za ně především svým ukrajinským přátelům a spoluobčanům.
Nesouhlasím s nepoctivými politiky.
Co s nimi? Jsme stále oběť vládnoucích politiků? Do jisté míry ano, protože se tak většina lidí cítí. Co vyzařujeme (i podvědomě), to přitahujeme. Když se cítíme jako oběť situace, dáváme druhým moc nás ovládat. Je na čase toto vnitřní nastavení změnit. Dnes si třeba ještě prožijete pocit zrady, omezení, oběti okolností, ale už je nechte odejít. Otevřete se novému. Přestaneme si stěžovat na okolnosti. Sami k sobě buďte upřímní a hledejte, co ve vás vám ještě brání vidět více možností. Může se zdát, že špatné v dnešní době získává navrch. Může to být však poslední křeč mocných v touze nás ovládat a brát nám svobodu. Záleží na nás. Nezískáme ji tím, že si budeme stěžovat, ale tím, že každý z nás bude lepším, otevřenějším, podnikavějším, tvůrčím, důvěryhodnějším, laskavějším, pravdivějším. Hledejte nové možnosti. Dělejme lepším život okolo nás, ve svém prostředí. Mějme za cíl převzetí zodpovědnosti za svůj život. Tím vezmeme sílu druhým, aby ovládali náš život. Věřte mi. Ryba sice smrdí od hlavy, ale leklá. My jsme přece živí! Je to opravdu velmi zvláštní doba. Máme možnost po tisíciletích vzít si zpět svobodu a využít ji tvořivě. Svoboda je přirozené právo každého živého tvora. To je vesmírný zákon, stejně jako to, že čemu dáme pozornost, to posiluje, roste. Máme nyní na výběr– být buď oběť, nebo tvůrce svého života. Já jsem si vybrala to druhé.